Upřímně – před 100 lety se pivu nedařilo. Skončila 1. světová válka a české pivovarství zažívalo nejhorší stav. Stejně zoufalá situace nastala v případě i 2. světové války.

Pojďte si se mnou udělat výlet do roku 1918, do nově vzniklého Československého státu. Pohodlně se usaďte, usmažte řízky na cestu a nalijte si do sklenky výroční ležák (se kterými se teď roztrhl pytel), vyrážíme!

1. světová válka (1914 – 1918)

Abychom pochopili souvislosti, musíme se vrátit ještě před rok 1918, do války. Mnoho pivovarníků bylo povoláno na frontu a s nimi šli i pivovarští voli a koně. V průběhu celé války se postupně pivovarská zařízení z mosazi, mědi a bronzu demontovala pro armádní potřeby. Z dalších pivovarů se staly výrobny jiných produktů (sodovkárny, sušárny zeleniny, sklady) nebo se přeměnily na další užitkové budovy. Jiné pivovary přerušily výrobu a nebo zanikly úplně. Pro přežívající pivovary byl stanoven příděl ječmene asi na 1/4 jejich klasické potřeby. Dokonce v r. 1916 byl vydán úplný zákaz zpracování ječmene a sladu. Slad se začal nahrazovat řepným cukrem, bramborovou moučkou či škrobem, kukuřicí nebo čirokem. V důsledku situace se některé pivovary (Gambrinus, Prior) společně obrátily na Pivovarskou ústřednu ve Vídni, která měla na starost přerozdělování obilí, aby zajistila prioritní dodávky do Plzně kvůli udržení tradiční výroby plzeňského piva. Právě tyto pivovary válku překonaly, ale přišly o mnoho zahraničních zákazníků. Měšťanský pivovar v Plzni vařil náhražkové pivo jménem Pivolín. Ve stejném roce (1916) bylo vydáno i nařízení prodeje výhradně lahvového piva s korkovou zátkou. Do té doby se pivo prodávalo tzv. ,,pod obručí” – sudové. Za války se vařila nízkostupňová piva (obvykle dvoustupňová!) a výroba se snížila na 14 % původní předválečné úrovně. Největší problém byl tedy nedostatek surovin a omezení importu, exportu ba i spotřeby, jelikož muži byli ve válce, ženy na výrobu ani spotřebu nestačily. Tuto válku nepřežilo celkem 122 pivovarů. Po válce zbylo v Československu cca 526 pivovarů ve zbídačeném stavu. (Dnes se na území ČR nachází cca 450 pivovarů – počty se však dost liší dle zdrojů.)

Rok 1918

Jsme tu, cesta byla náročná, ale vystupujeme, vítám Vás v roce 1918!
Válka končí a s ní zaniká odborný časopis Pivovarské listy. Zato se buduje nižší pivovarská škola. Ta bohužel ve 2. světové války zanikne, tak se tu moc nezdržujte. Jak můžete vidět, pivovary si tzv. lížou rány (téměř doslova) a jejich výroba se nachází na pouhých 6 % původní výroby. Prosím, postupujte dále za mnou. Jestli chcete, můžete si koupit pivo, stojí 3 koruny – je slabší než to naše z 2018, má asi 4 – 5 % extraktu, asi si moc nepochutnáme no. Takto slabá piva se tu budou vařit asi do roku 1924. Naštěstí budou chutnější, protože za rok vyjde nařízení pro výrobu piva s koncentrací mladiny 4,5 – 6,5 %. Taky zakážou používání náhražek sladu. Momentálně mají přeživší pivovary největší problém se ziskem kvalitních surovin, takže se stále nahrazuje řepou, čirokem, medem, pýrem, bramborovým škrobem, vlčím (uherským) bobem, kukuřičnou kaší, tuřínem nebo mrkví!
Nyní se pojďme přesunout na konec podzimu. Právě se zřizuje Pivovarská komise kvůli přechodu na mírové hospodářství. Blýská se na lepší časy. Prosím, postupujte – cestou si všimněte zdevastovaných pivovarských technologií pod sutinami. Československo není v lehké situaci – životní úroveň lidí je nízká, je tu nedostatek všeho, ztrácíme zahraniční trhy a cena piva se navyšuje.

Pomalu se chýlíme ke konci naší exkurze. Teď si dáme rozchod. Kdo chce, může se kouknout do pivovarů, které přežily válku a které se v následujících letech budou rozvíjet. Kdo chce do Prahy, ať navštíví pivovary na Smíchově nebo v Holešovicích. Kdo chce jet dál, může navštívit Měšťanský pivovar Most, Měšťanský pivovar v Plzni, Velké Popovice, První brněnský akciový pivovar, Karvinou nebo Bratislavu – na hranicích nebudete potřebovat pasy (my z budoucnosti přece víme, co je to ”pasy”). Za hodinku se sejdeme zase tady.

Skvělé, jsme tu zase všichni. Čekají nás už jen informační tabulky a krátká návštěva prezidenta Masaryka. Doufám, že máte šály a čepice, přesouváme se na konec prosince 1918.

Vývoj počtu pivovarů v českých zemích v období 1900 až 1918:

rok počet pivovarů (ks)
1870 968
1900 804
1905 740
1910 694
1911/1912 683
1912/1913 672
1913/1914 648
1914/1915 626
1915/1916 517
1916/1917 541
1917/1918 526 (z toho 14 na Slovensku)
1930 358

Vývoj ceny piva: (bez zahrnutí inflace)

před válkou 1 hl (10°) 20 Kč
za války 1 hl (4 –7°) 28-35 Kč
před koncem války 1 hl 94-108 Kč

Jdeme na Hrad, standarta vlaje – máme štěstí, protože Masaryk není v Lánech jako obvykle. Pokud byste si s ním chtěli ťuknout a připít pivem na zdraví, neměli byste šanci, protože veškerý alkohol přestal pít ve svých 50 letech. Dřív rád ochutnával vína (narodil se na Jižní Moravě), pivo příležitostně a kořalky se prý nedotkl nikdy. Nejradši má bylinkové čaje, ovocné šťávy a černou kávu. Dokonce vyžaduje, aby všechny rauty na jeho počest byly abstinentní. Když před týdnem skládal prezidentský slib v Rudolfinu, na slavnostním obědu se podával čaj, smetana, ovoce, ovocné šťávy a zákusky. Alkoholické nápoje byly vyloučeny! Alkohol se na Hradě nebude podávat ani později a všichni se tu budou muset spokojit opět s čajem.

„Jako prezident chtěl jsem i své hosty nutit, aby jedli bez vína a piva, ale nešlo to. No, dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí; abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nesmírné pití je, stručně řečeno, hloupé.“ (TGM)

Jak vidíte, tak pan prezident vůbec nevypadá na to, že je mu 68. Hodně dbá o své fyzické i duševní zdraví a je příznivcem zdravého životního stylu. Až do roku 1934 se mu nemoci budou vyhýbat, kromě roku 1921, kdy dostane zánět plic. (Nebojte, dostane se z toho.) Takže nekouří, nepije, jí střídmě, převážně zdravě, občas si dopřeje švestkové knedlíky nebo vdolky. Před spaním pije mléko a ještě dlouho se bude udržovat fit tím, že se hýbe, chodí na delší procházky a rád se projíždí na koni.

„Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil kořalky; víno jsem píval od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji; pivo jsem se naučil pít až ve městě. Teprve před svým padesátým rokem jsem poznal, že alkohol není vůbec k ničemu dobrému, ale spíš k zlému, a přestal jsem pít vůbec. Po mé poslední nemoci mě doktoři nutili, abych pil před jídlem skleničku; nechutnalo mi a konečně jsem pokusy zjistil, že to jde bez vína taky a ještě lépe.” (TGM)

Asi už radši půjdeme, než se nás zeptá, jakého prezidenta bude mít Česká země za 100 let. Račte nastupovat, jedeme zpátky do roku 2018. Děkuji, že jsem mohla být Vaším dnešním průvodcem a doufám, že se Vám výlet do minulosti aspoň trochu líbil. Pokud jste dějepisář nebo historik nebo někdo, kdo se o historii zajímá víc než já, upozorněte mě, prosím, na nepřesnosti. Dějiny nejsou mým oborem, ale je příjemné občas zabrousit i někam jinam a snad mi nějaké nesrovanalosti odpustíte.
Jak vidíte, žijeme si tady a teď poměrně skvěle, nezažíváme válku, pivovary jsou na vzestupu, všeho máme dostatek. Akorát nějak pořád remcáme. Vezměme si příklad z Masaryka – pijme střídmě, hýbejme se a buďme spokojení sami se sebou.

Zdroje:
  • Aneta Badalcová. 2012. Bakalářská práce. Historie výroby piva v ČR. MUNI Brno.
  • Kateřina Prexlová. 2017. Bakalářská práce. Pivovarnictví v Česku. ZČU Plzeň.
  • Marie Pučálková. 2010. Bakalářská diplomová práce. Pivovarnictví 2. poloviny 19. století a počátku 20. století na příkladu Rolnického akciového pivovaru se sladovnou v Litovli. MUNI Brno.
  • Ing. arch. Štěpán Mosler. Historie a vývoj pivovarské architektury. VUT Brno.
  • Kateřina Rozinková. 2012. Rigorózní práce. České pivovarnictví a jeho kartelizace 1869 – 1918. UK Praha.
  • http://m.listy.mesto-most.cz/ze-soukromi-prezidenta-t-g-masaryka-aneb-co-jste-se-v-ucebnicich-dejepisu-nedocetli-viii/d-5759/p2=911

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *