Jak mě pivo políbilo

Začalo to vlastně v dětství, když jsem začala sbírat pivní etikety a založila jsem si pivní sešit, kam jsem si vlepovala různé vystřižené články z novin a obrázky z letáků. Pak přišla puberta a mé zájmy směřovaly asi jinam. A poté, co jsem konečně dostala rozum a odmaturovala, jsem nastoupila na VŠ, která mi vlastně ukázala cestu tímto směrem.

Díky praxi v pivovaru Zichovec jsem se od úklidu varny přes čepování piva dostala až k mé momentální snaze napsat diplomovou práci o senzorických vlastnostech chmele.
Čím víc pronikám do světa piva, tím víc si uvědomuji, jak za minulého režimu u nás pověst piva dost utrpěla a stále ve společnosti přetrvává. Naštěstí se doba mění a pivovarů začíná přibývat každým týdnem. I domovarnictví začíná být opět cool. Lidé zjišťují, že mohou pít nejen desítku a ležák, ale i IPu, ejly, stouty a další styly, na které si přijde i nepivař. A velmi mě těší, že Češi (ač pomalu) láká kvalita a ne kvantita. A tak jsem se rozhodla, že založím blog o pivu, kterým poučím nejen Vás, ale i sebe. Myslím si, že české pivo si zaslouží kulturnější prezentaci. A český národ si zaslouží větší informovanost už jen kvůli našemu prvenství v konzumaci piva. Protože to není vždy jen o chlastáctví a co největším zisku pivovarských koncernů. Je to něco víc!
Předem se omlouvám, že to vždy nebude jen o pivu. K pivu patří neodmyslitelně i jídlo, kvalita potravin, životní prostředí, zemědělství, technologie, historie a tak dále. Ráda otevírám kontroverzní témata a diskuze mezi odborníky a laiky.
Nakonec bych chtěla poděkovat všem, kteří mě na mé cestě za pivem doprovázejí a podporují v mých nápadech i šílenostech.